V tomto měsíci si připomínáme památný výstřel z Aurory a následné události, které ovlivnily život i v naší zemi na dlouhá léta potom.
V onom radostném opojení v prvních dnech míru, po dlouhých letech strádání a beznaděje přichází osvobození a s ním i osvoboditel. Nikdo v té době nevěděl a ani o tom nepřemýšlel, co přijde s hrdinstvím sovětských vojáků. Jistě, že jim nelze upřít jejich obrovskou zásluhu. Avšak s velkými osvoboditeli přijeli na tancích zároveň imperátoři, kteří si nechali za osvobození velmi draze a na dlouho zaplatit.
V opojení prvních dnů míru si málokdo mohl uvědomit, co pro nás bude znamenat skutečnost, že jsme se po prapodivných diplomatických tazích světových mocností na sklonku války ocitli v zájmové sféře Sovětského svazu. Mýlil by se ten, kdo by myslel, že jen Sověti byly příčinou následných událostí, které uvrhly naši zemi do hluboké totality.
Výsledky Jaltské konference prostému člověkovi nemohly mnoho říci a nikdo v té době nepřemýšlel, proč Američané neosvobodili větší část našeho území a přenechali ho jednotkám Rudé armády. Nic nebylo náhodné, ani ve zdánlivě chaotické válce, ani omylem. Byla to realita a s tou se převážná část národa ztotožnila.
Až moc ztotožnila. Bohužel pro nás.
