"NEMÁTE PRÁVO MNE NAZVAT VRAHEM, MÁTE PRÁVO MNE ZABÍT, NA TO MÁTE PRÁVO, ALE NEMÁTE PRÁVO MNE SOUDIT.
SLOVY SE NEDÁ POPSAT, CO JE NUTNÉ SDĚLIT TĚM, KDO NEVĚDÍ, CO ZNAMENÁ HRŮZA.
CHCI SI TU HRŮZU PAMATOVAT."
Z filmu Apokalypsa, stojí za podívání. Martin Seen i Marlon Brando navíc podali vynikající herecký výkon. Film je možná zdlouhavý v některých scénách, ale má to tak být. Kdo chce pochopit, pochopí, film je pro náročného diváka.
Proč vůbec jsou války? Jsou tu od dob, co je člověk na zemi. Věčný boj o moc, území, bohatství jiných národů. To vše přeroste v nenávist, bratr bojuje proti bratrovi. Ale nakonec dojdou poznání, jak nesmyslné to všechno je. Stojí to za ty lidské životy, utrpení, hrůzu? Ti nahoře však rozhodli a poslali kluky do války.
Nikdy se nemůžeme být jisti mírem. Nikdy, dokud bude člověk na zemi. Bohužel.
Zlo plodí jen další zlo a nikam nevede. Je zdrojem další nenávisti a nese smrt. Zbytečnou.Dobře to pojal film „Kult hákového kříže“
Stojí za to. Vynikající výkon Edwarda Notrtona a Edwarda Furlonga. Film, který by měli promítat ve školách.
Něco z filmu. Řekla bych to stěžejní.
„Mám štěstí, že jsem poznal, co je zlo. To zlo mě užíralo a bylo by mě zabilo. Pořád jsem se ptal sám sebe, proč se to muselo stát. Já býval pořád naštvaný. Nemohl jsem se toho pocitu zbavit. Zabil jsem dva lidi a cítil jsem se stejně. A to je ta hrůza, už mě nebaví být pořád jen naštvaný. Už toho mám dost. Nechci ti nic radit, jen chci, abys to pochopil, protože ty si můj nejlepší přítel. Rozumíš mi?“
Nenávist je přítěž. Život je moc krátký na to, abyste byl pořád naštvaný. Prostě to nestojí za to.
Citát
„Nejsme nepřátelé, ale přátelé. Nesmíme být nepřátelé. I když nás může ovládnout zlost, nesmí přerušit naše pouto lásky. Mystické struny naší paměti nepochybně mohou znovu vzkřísit ty lepší stránky naší povahy.“
"Umění starých Řeků je příliš humanisticky rozplizlé."
"Římané jsou tvrdší, zdá se, že mají k nám Němcům blíž. Ne nadarmo považuje Mussolini Caesara za prvního fašistu. Řeky zajímá člověk, zatímco Římany idea vnitřní logika."
„Ano, hrdina je objektem napodobování, děti si na něj musí hrát, že? Proč mlčíte? Proč mi neodporujete, vy si to přeci nemyslíte. Nemáte přeci rád mohutné trupy a hrdě vztyčené tupé hlavy, že? Měl jste přeci nepříjemnosti.“
„Nepříjemnosti? Jestli se koncentrák dá považovat za nepříjemnost. Naučil jsem se, že mám diskutovat jen s těmi, kterým věřím. A věřil jsem jen jedinému člověku. Svému bratrovi.“
„Jak můžete takhle žít, že nikomu nevěříte. Jak můžete žít? Žiju, žiju! A já vám z nějakého důvodu věřím.“
„Řekl jste, že mi věříte. Proč?“
„Nevím.“
Rozhovor Stierlitze s člověkem, který se má stát jeho spojkou.
Nezapomenutelných „17. zastavení jara“ s Vjačeslavem Tichonovem
