Ve světě přibývá terorismu, fanatismu, násilí. Každý z toho má obavy. Není se co divit.
Islám je po křesťanství druhé nejpočetnější a nejrychleji rostoucí náboženství na světě. Náboženství čítá více jak miliardu věřících a číslo každým rokem roste o další tisíce lidí.
Vedle křesťanství a židovství je islám třetím světovým náboženstvím vyznávajícím jednoho Boha. V muslimském světě je nazýván Alláh. Používají ho i arabsky mluvící křesťané.
Zakladatelem islámu, prorok Mohamed (Muhammad), který se narodil na Arabském poloostrově v 70. letech 6. století, znal z vyprávění Židů žijících v oázách Arabského poloostrova některé starozákonní příběhy.
V Koránu, svaté knize muslimů, který ve svém jádru pochází přímo od proroka Mohameda, jsou pasáže, kde se mluví o Ježíši se skutečnou úctou. Za Syna Božího muslimové Ježíše nepovažují, pouze za největšího z proroků před Mohamedem. Korán zmiňuje také Marii, matku Ježíše a její panenské početí.
Ani islám není zcela jednotné náboženství. Krátce po Mohamedově smrti nastalo k rozdělení mezi muslimy a postupně během historie se odtrhávaly různé skupiny a tvořily sekty. Největší jsou dvě skupiny, početnější sunnité, kteří zachovávají poměrně strohou formu islámu s přísným monoteizmem a neortodoxní ší´ité, kteří mimo jiné uctívají také mučedníky, k jejichž hrobům konají dlouhé poutě.
Být muslimem neznamená jenom věřit v pravdy o Bohu. Slovo islám, jež znamená „odevzdanost do vůle Boží“, je především životní praxí. Život zbožného muslima je vystavěn na pěti pilířích.
1. Vyznání víry
2. Povinnost modlitby
3. Půst
4. Poskytování almužny
5. Putovat do Mekky alespoň jednou za život
Dalším posvátným místem je hrob proroka Mohameda v Medíně a chrámová hora v Jeruzalémě, kde stával židovský chrám (zničil ho římský vojevůdce Titus roku 70 po Kristu). Muslimové věří, že z tohoto místa vystoupil Mohamed při své noční cestě do nebe, jak se o tom v náznacích zmiňuje Korán.
Nejspornějším, a také nejcitlivějším místem je džihád. Někdy je řazen mezi povinnosti věřících muslimů. Tento pojem doslovně znamená „úsilí“ a bývá někdy vykládán ve smyslu „svaté války“. Muslimové skutečně svoji víru již za Mohameda šířili „ohněm a mečem“, díky čemuž se jim podařilo během krátké doby ovládnout velké území. Ovšem nebyli jediní. Bible samotná je dosti plná krveprolití.
V současné době chápou moderní muslimové džihád především jako duchovní boj, který má vést každý muslim ve svém srdci za prohloubení osobní zbožnosti a nenásilné misijní činnosti.
Islamistické teroristy, kteří zneužívají islám pro své násilné fanatické cíle, nelze v žádném případě ztotožňovat s pravověrným islámem.
Mohameda zaujal kdysi zejména příběh o Abrahámovi (Ibrahím), jeho smlouvě s Bohem a synu Izmaelovi (Ismá´íl), od něhož odvozovali svůj původ Arabové. Mohamed se v mládí setkal i s arabskými křesťany, od nich se dozvěděli o Ježíšovi. Znal tedy evangelium, ale ne úplně a ne v pravověrné podobě.
Abrahám a jeho žena Sára jsou pohřbeni v palestinském Hebronu, směřují sem každoročně statisíce židovských, muslimských i křesťanských poutníků. Hebron je největší palestinské město. Žije tu ovšem i několik tisíc židovských osadníků. Abrahám, který sem přišel z Mezopotámie, se rozhodl koupit tady pro svou rodinu pozemek na pohřbívání. Aby už nebyl cizí člověk, ale aby tu něco vlastnil. A tak si koupil jeskyni Machpela. Jenže hrobky patriarchů nejsou pouze místem modlitby, ale také tvrdého souboje židovských a muslimských radikálů. Židovské a muslimské modlitby k Abrahámovi dělí neprůstřelné sklo. Muslimové nesmí do židovské a opačně, jen křesťan se může podívat do obou polovin. Důvody opatření jsou však jasné - před 16 lety pronikl do mešity židovský terorista a samopalem postřílel tři desítky modlících se muslimů. Izrael nedávno zařadil hrobku v Hebronu na svůj seznam národního kulturního dědictví. To vyvolává u muslimů rozhořčení a neustálé spory. Židé tu nemají co dělat, tvrdí muslimové, hrobka ani není na území Izraele. Je to čistě muslimské posvátné místo.
A co na to jeden židovský návštěvník?
„Je bezvýchodné, když dvě velká náboženství takto bojují o stejnou věc. Před chvílí jsem koukal skrz to okno. V jednu chvíli jsem se setkal očima s mým vrstevníkem, muslimským klukem. Je zvláštní, že se tu můžeme potkat jen takhle. Na druhou stranu si však myslím, že to je naše místo. Ať sem klidně chodí i muslimové a křesťané. Ale tohle místo samozřejmě patří židovskému národu.“
Co se týče existence židovského státu na muslimském teritoriu, jde věřícím muslimům v podstatě o otázku, kdo je pravý Bůh. Je to Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův nebo Bůh Abrahamův, Izmaelův a Ezauův? Pokud bude sebemenší část území v "domě islámu" obsazena židovským státem, je jeho pouhá existence - přísně vztato - vyhlášením Alláhova bankrotu. Johannes Gerloff
Přemýšlím o lidech
