Rozhovor dvou mužů na lodi Hindenburg, z filmu Hindenburg, válečný, drama, 1975
„On je spíš typ na diamanty než na bomby, Preslau je jasný Žid. Má všechny znaky. Cefaloidní lebka, mohutná spodní čelist. Preslau je Židem jen z jedné čtvrtiny. Svět je zparchantělý Fogle. Jen v Berlíně jsou všichni čistí. No, můžeme si vybírat ze všech tvarů hlav. Ale dokázal byste říct, co je v nich? Třeba major Napier. Neví se, že by měl nějaký zdroj příjmů a přesto pravidelně cestuje na luxusních linkách. Je to dobrý způsob, jak získávat informace od jiných důležitých lidí, ale proč najednou Hindenburg? Podle těch velkých uší bych řekl, že to bude britský špion. Netřeba sarkasmu plukovníku, já bych navrhoval, že sledovat by se měl hlavně pan Douglas. K odletu se dostavil hodně pozdě. Pracuje v reklamní pobočce jedné reklamní firmy v Berlíně, ale získává informace od německých závodů, které dodávají součástky pro Hindenburg. I Amerika se připravuje na válku. Douglas pracoval pro námořní rozvědku a pak zůstal v zahraničí a začal se věnovat reklamě. Je to velice opatrný člověk. To Spar je přesný opak. Spar je jenom šašek, který zrušil představení pro Hitlera jen proto, aby cestoval tímhle letem. Strávil týden v Moskvě, aby, jak říká, viděl ruský cirkus. Chce všechny získat svým přátelským přístupem. Mnoho lidí nedokáže rozpoznat naše milé vlastnosti. Takové vlastnosti skvěle zosobňuje hraběnka. Odkud znáte hraběnku? Její manžel a já jsme byli ve stejném leteckém klubu, zahynul při nehodě a ona se vrátila na rodinné panství. Neviděl jsem ji celá léta. Bohatá vdova s velkým majetkem. Ano patří k vážené severobaltské rodině von Regenů z Böneminde. Z Böneminde ? Teď už ne. Böneminde zabrali pro zbrojní výzkumný ústav. Pracuje se tam na vývoji raket. Jestli ví, co se tam děje, je dost riskantní pouštět ji ze země. Pro palubního fotografa je riskantní, aby si na hraběnku dovoloval. Být vámi, plukovníku, tak bych si zjistil, co všechno ví, než bych ji pustil z paluby lodi. To už nechte na mně. Vy se jí raději vyhněte. Zítra by mohl fotograf udělat pár obrázků posádky, nevím, co si vlastně myslí obyčejní lidé. Říká se, že mechanik Kartl Bort má milenku, která pracuje ve frankfurtské pobočce francouzské banky. Jak to víte? Také jsem slyšel, že Bort není její první, jmenuje se Frida Hallerová. Bort je spolehlivý, je to vůdce Hilterjugend. Mimochodem, i já jsem podezřelý? Vy? Ne. Vy jste můj společník, má prodloužená pravá ruka, gestapo. Chacha, kde jste na něco takového přišel? Dostal jsem detailní informace, kromě vás. Mám tu jen napsáno, že jste palubním fotografem Hindenburgu. Zdroje informací gestapa jsou opravdu skvělé. Zas tak skvělé možná ne. Nemám tu ani zmínku o tom, že von Ritter nemá rád praktiky gestapa a sám jen nepoužívá. A od vás, pane Vogle požaduje totéž. A teď vám přeju dobrou noc.“
Rozhovor je jen jedním z mnoha v tomto filmu a pro jeho pochopení je dobré film vidět a vnímat.
Skvělý film, výborné obsazení, ale hlavně film pro ty, kdo chtějí vidět a chápat věci v souvislostech a které zajímá pozadí konfliktů, které se táhnou po celá léta, prolínají státy, ovlivněny touhou po moci, penězích, vkrádají se pomalu, ale jistě, zažerou se jako rakovina, kterou lze jen těžko léčit.
Jedno je jisté, že původcem všeho je člověk, obyčejný člověk. Jeho povýšenost, střepina v srdci, pro kterou není schopen milovat sebe a hlavně ty druhé.
Nakonec je také člověk překvapen, když věci jsou jinak, než si myslel a různí lidé se zachovají různě, jinak, než by kdo čekal. Jak s oblibou říkám - VŠECHNO JE JINAK.
